|
|
|
4.10.2011 08:00 - Aktuálně - Mike Frost, vlastním jménem Michal Slavík, je DJ a producent ze Středočeského kraje, kterého máte možnost pravidělně potkávat v pražských klubech a po celé ČR. Djingu se věnuje 9 let, produkci nějaké dva roky. Za svou kariéru byl pozván do Dance radia a radia SeeJay, i pořadu Fresbee na televizi Óčko. Letos v létě (2011) navíc podepsal vydání hned 5 tracků, které jsou k dostání na Beatportu a dalších světových obchodech s hudbou. V Praze již odehrál mega party pro více než 2000 lidí a na jeho rezidentní akci DanceHitparade v kladenském podniku Best, kde představuje svou produkci, novinky ze světa a nové remixy, je pravidelná návštěvnost okolo 500 lidí. Věnuje se energické hudbě ve stylech progressive house a tech-house, ale rád experimentuje a svoje sety prokládá také prvky z jiných stylů.
Ahoj Michale. Zkusil by ses v krátkosti představit?
Ahoj Patriku, zdravím všechny čtenáře DOKLUBU.CZ. Takže stručně: Jmenuji se Michal Slavík, narodil jsem se ve Slaném u Kladna, je mi 25 let a hraju od roku 2002.
Jak a kdy jsi se dostal k DJingu ty?
Asi v roce 2002, tehdy mi bylo 16, jsem začal jezdit po akcích s kamarádem DJem Maciem. Vždycky jsem mu stál po boku a koukal přes rameno. Fascinovalo mě vše, co se týkalo DJingu, poznávání nových míst a lidí i to jak DJe na akcích berou. Netrvalo dlouho a věděl jsem, že to chci taky zkusit. Začátky byly vtipný, pár měsíců jsem u Macího sedával v obýváku v rohu na koberci, a několik hodin denně jsem se učil základy na jeho aparatuře (double CD přehrávač Omnitronik a mixpult Numark). Po pár měsících mě nechal zahrát na malé diskotéce v Libovici a od té doby je DJing hlavní náplní a radostí mého života (úsměv).
Po čase mě pozvali k hraní na diskotéce ve Slaném, která byla s kapacitou 700 lidi víc než dostačující k nabrání nových zkušenosti. A už to jelo… Myslím, že k hraní je potřeba hlavně cit, trpělivost a hudební sluch. Jsou chvíle, kdy jsem za mixákem v euforii a užívám si párty každým coulem, ale pak jsou i momenty, kdy bych nejradši mrsknul sluchátky a řekl „končím!“. Tohle zná určitě každý DJ. I přesto je ale hraní jedinou věcí, u které jsem vydržel a dělám jí naplno. Hudba mi hodně vzala, ale taky hodně dala – takovej vztah na celej život (úsměv).
Poč zrovna Mike Frost? Máš rád zimu nebo co?
Když jsem začínal hrát, žádnou přezdívku jsem neměl a ani jsem si neříkal „DJ“. Jenže pak se mě všichni ptali, jak si říkám a já musel něco vymyslet. V té době frčel film Blade s mým oblíbeným záporňákem Diaconem Frostem. Diacon jsem si dát nechtěl kvůli výslovnosti, tak to skončilo u toho Frosta. Dnes jsem ale Mike Frost, protože Frostů je spousta. Mike jsem jen já a jeden další, co vím – a to je nějaký jazzman z New Yorku (smích).
Jak bys v krátkosti popsal styl, který hraješ?
Začínal jsem u Hip Hopu, pak disko, poté chvíli i DnB a Dubstep. Dnes už se ale držím u elektroniky (progressive house, tech-house, tech-trance). Jeden setík pro představu naleznete ZDE, nejnovější remix pro Chrise Sadlera potom ZDE.
Za mixážním pultem občas připomínáš neposedného ďáblíka. Co dalšího tě dokáže takhle nakopnout?
Přátelé a moje vlastní produkce - volný čas dělím mezi tyto dva světy. Bez přátel si nedokážu představit život, podporují mě, stojí při mě a já jsem rád když je můžu brát na svá hraní – vždy vytvoří úžasnou atmosféru. Tímto jim všem děkuju!
A k mojí produkci - poslední rok produkuju vlastní hudbu a během června/sprna 2011 jsem podepsal smlouvu na 5 tracků. Část z nich už je, a část brzy bude, k dispozici na Beatportu, iTunes, Armada music a dalších světových online obchodech s hudbou. Jsem rád, že se mi to povedlo.
Je DJing zároveň tvou prací nebo máš jiné zaměstnání?
Dnes je hodně těžký se DJingem uživit, takže pracuju ještě jako technik v Nokii. Moct dělat jen DJing a produkci je asi snem každého z branže. Jenže nerozhoduje jen kvalita – jsi dobrej, tak tě pozveme. To ne. Dneska musí mít DJ za zády silnej management nebo mít známosti na těch správnejch místech. Případně si může zaplatit za hraní na lepších místech – to bych se ale musel propadnout hanbou, tohle udělat…
Takže raději budu pracovat a hrát, a vědět že když někde hraju, jsem tam, protože mě tam chtěli, ne proto, že jsem někoho přemluvil. Užiju si to naplno a odjedu s pocitem dobře odvedené práce a s tím, že mám za sebou další skvělou párty.
Zahrál sis už v desítkách klubů. Kde tě to opravdu zaujalo?
Tak kde začít...už vím…nejlépe zařízený klub (co se zvuku a designu týče) je pro mě na sto procent Gimlet v Pardubicích. Opravdu skvělé místo kam zajet na pořádnou akci, všem doporučuju, provozní mají vše zmáklé na jedničku (úsměv).
Největší zážitek byla pro mě akce v klubu Kostel v Praze na jaře tohoto roku. Přes 2000 lidí a neskutečná atmosféra pod palcem 4events. Dál mám skvělé vzpomínky na kluby jako Galaxy v Hrdlech u Litoměřic, Best Kladno, a již zmiňovanou diskotéku kde jsem začínal a kde mám spoustu přítel: Libovice u Slaného. I tam však zavítali borci jako Chris Sadler či Tripmain…
Co holky? Balíš je na to, že jsi DJ?
Mně spíš přijde že DJ má v tomto směru docela pech. Holky po nás koukaj, od mixpultu se dá směrem k parketu se slečnami i flirtovat, ale než odehraju set, tak mi každá zmizí s nějakým borcem, co jí mezitím stihnul sbalit (smích). Ale teď vážně. Ani bych nechtěl být s holkou, která by po mně toužila jen proto, že jsem DJ. To je, jako by mě chtěla protože mám dobrou káru – nemám (smích). Nejsem holkař, protože bych se rád do klubů, kde mě baví hrát, vracel. A kdybych byl holkař, tak bych se tam vrátit jednoduše bál – zhrzená holka je nevětší zlo (smích).
Co si myslíš o kvalitě DJs v ČR?
Nezažil jsem tzv. zlatou éru clubingu u nás, kdy to hodně jelo například v Radost Fx a trochu mě to mrzí. Nevím, jak to dříve fungovalo, ale každý „starší“ DJ na to vzpomíná jako na nejlepší časy. Nevím jak to bylo, ale nikdy se nebudu napadat hudební preference a názory ostatních. Koho baví, co dělám, ten na mou akci přijde a pro takový lidi hraju.
Spíš mě mrzí, že dneska si říká DJ každý, kdo dostane od rodičů notebook, stáhne traktor nebo Virtual DJ. Takoví to většinou dělají, aby byli „frajery“ a balili na to holky… bohužel naopak s dalšími pokroky v technice bude těchto „DJů“ dále přibývat. Méně prostoru pak dostanou ti, kteří skutečně něco umí a jejich hnacím motorem je opravdová láska k hudbě….
Co si pouštíš, když zrovna sám nehraješ?
Když jedu z akce, pustím si něco klidnýho, nějakej minimálek nebo klíďo něco jako Kid Rock či Nickleback. Hodně rozhoduje nálada. Ale nesnáším dechovku. Eva a Vašek se držej a jejich CD se prodávaj jen proto, že si je důchodci neuměj vypálit (smích).
Máš nějaký vzor? Kteří DJs tě inspirují?
Rozhodně Fedde le grand, to prostě můj top. Dále Sander Van Doorn a hodně se mi líbí energičnost slovinského DJe a producenta Reakyho.
A obligátní otázka: Máš jako DJ nějaký sen? Čeho chceš dosáhnout?
Asi jako skoro každý v podobné situaci: Ibiza, Sensation či Tomorrowland. To je ale běh na dlouhou trať a ne každý stačí s dechem až do cíle…
Pocit naplnění ale zažívám, už když jsem na akci a slyším něco z mé vlastní produkce. Moc rád bych dělal v nějaké hudební televizi či v rádiu. Zkrátka něco, co se točí okolo muziky.
Co kdyby tě čtenáři chtěli vidět (a především slyšet)? Kam by měli zajít?
Rád bych zmínil dvě hlavní akce, na kterých zahraju: 22.října to bude v klubu Libovice u Slaného, kde si zahraju s Tripmainem při příležitosti narozenin mého kamaráda Luboše. Ta druhá se koná 5. listopadu v Hrdlech u Litoměřic a na jedné stagei vystoupím s DJS B-Unq, Cj Fox, Marinos Caswell a dalšími.